Vítěz Grammy Stanley hovoří o tradici, 6.březen 2002
napsala Janie Franz, z angličtiny přeložil Miroslav Jiřiště

Bylo to na malém bluegrassovém festivalu v srdci Kentucky na začátku jara. Dav starších lidí se krčil pod korunami stromu ve snaze schovat se před denním žárem. Někteří z nás, chráněni opalovacím krémem, v kloboucích a rozvaleni na našich přenosných křesílkách, mohli být blíž podiu. Byla jsem zde, abych ukázala své dospívající dceři a své budoucí snaše jejich horalské kořeny. Chtěla jsem také, aby viděli žijící legendu na vlastní oči. To se stalo, když na scénu vešel bluegrassový průkopník Dr. Ralph Stanley.

Byla jsem překvapena jeho malou postavou a tím jak zestárnul. Nakonec, bylo mu 74 let. Žasla jsem jak drobná je tato žijící legenda. A legendou Ralph Stanley určitě je. Nemusíte být velký, abyste ovlivnil tolik muzikantů a vtiskl se do srdcí tolika fanoušků.

Vyrostla jsem při poslechu nahrávek Stanley Brothers, Ralpha a jeho bratra Cartera. Tehdy ještě nebyla hudba tak přenosná a vy jste museli sedět před gramofonem a vkládat desku za deskou. Byla jsem okouzlena gospelovými písněmi, které zpívali a zvláště pak vysokým žalostným country tenorem Ralpha Stanleye. Naprostý žal některých písní spolu s obrovskou energií ostatních mě někde hluboko uvnitř rozesmutněl. Není se čemu divit, že právě tento zvuk chtěli bratři Cohenové představit na soundtracku k jejich filmu "O,Brother,Where Art Thou?" Obě písně, mrazivá "O, Death" od Ralpha Stanleye i "Angel Band" od Stanley Brothers mají významné místo na CD. Navíc jedna z prvních písní, kterou Stanley Brothers představili veřejnosti před mnoha lety "Man of Konstant Sorrow", se stala ústředním motivem filmu.

Když jsem se později toho dne posadila s Ralphem Stanleyem v jeho klimatizovaném autobusu, chtěla jsme prozkoumat jeho gospelové kořeny. Měla jsem za to, že se učil zpívat gospel v kostele, a že tedy odtud pochází ta vášeň pro gospel, kterou jsem z jeho hudby cítila. Zeptala jsem se ho, jestli hrál v kostele se svou rodinou. "Och, ne" řekl, "v kostele, kam chodím, nepoužíváme hudbu. Chodím do starého baptistického kostela. Oni nevěří v hudbu v kostele." Ale zpívají. A právě tam cvičil svůj univerzální hlasový nástroj. Bez doprovodu nástrojů, se horalské hlasy těch irských zpěváků, často vytvářející kadence a ozdoby, cítili někdy příliš omezené strukturovaným frázováním a rytmem. Tyto první zkušenosti s volným zpěvem dovedly Ralphův hlas až k old time stylu, který on a jeho bratr Carter později rozvíjeli, když se stali mladými muži.

Skoro šedesát let je již Ralph Stanley na cestě, hraje na koncertech, festivalech a v rádiích. Je jediným z původních otců bluegrassu, který ještě jezdí na pravidelné turné. "Začínám hrát na festivalech někdy kolem prvního května a pak hrajeme dokud neskončí," říká Ralph Stanley. "Myslím, že tak kolem dne Díkůvzdání hrajeme naposled. Potom hrajeme první víkend v lednu dole v Georgii, kde je horko. Hrajeme na těchto festivalech a také na nějakých koncertech." Festivaly zahrnují i jeho vlastní The Memorial Bluegrass Festival pořádaný na konci května, který oslavil v roce 2001 již 31. výročí. "Je to v místě mého starého domova, kde jsem se narodil a vyrůstal, poblíž Coeburn Virginia, dole v jihozápadní části Virginie (v Apalačských horách) asi 40 mil od Pike County, hranice Kentucky."

Zeptala jsem se, co ho nutí k tomu, aby stále pokračoval. "Myslím, že jsem jeden z nejstarších, kdo má pravidelné turné. Bylo mi požehnáno. Mám dobré zdraví. Dělám vše pro dobro Boha."

Natočil více než 150 alb, včetně "Clinch Mountain Country" oceněného v roce 2000 mezinárodní bluegrassovou asociací IBMA jako Album roku. Toto album obsahuje duety Ralpha Stanleye s Bobem Dylanem a s významnými osobnostmi Nashvillu jako Dwight Yoakam, Marty Stuart, Ricky Skaggs, Patty Loveless a Porter Wagoner. Avšak uznání a sláva přišli až během posledních deseti let. On a jeho bratr Carter (který zemřel v roce 1966) byli uvedeni do Síně slávy IBMA v roce 1992. Ralph Stanley získal čestný doktorát hudby na Lincoln Memorial univerzitě za jeho zásluhy v bluegrassové a country hudbě. Ale jeho vytoužené členství v Grand Ole Opry mu unikalo až do roku 2000, těsně před jeho 73 narozeninami. A nakonec, v roce 2002, získal Ralph Stanley cenu Grammy pro country zpěváka roku za jeho verzi písně "O, Death" ze soundtracku "Bratříčku, kde jsi".

Nejmladším párem uší v odpoledním davu, byli doposud dvě mladé dámy, které jsem přivedla na festival. To se změnilo později, po západu slunce. Objevili se lidé v batikovaných tričkách a s prstýnky na prstech u nohou, kupovali si vstupenky, sedali si a podupávali si nohama v rytmu této old-time hudby, která se pro ně stala úplně novou.

Obrovský úspěch soundtracku "O, Brother", který se stal platinovým několik týdnů po svém vydání a prodalo se tři miliony kopií, vedl k udělení ceny za Album roku 2001 udělovanou Country Music Asociací a soundtrack tím porazil i takové známé country zpěváky jako je Tim McGraw. Tento úspěch konečně pomohl Dr. Ralphovi k většímu uznání, které ho stále obcházelo. Přitáhlo to také úplně nové fanoušky, včetně takových, kteří si nemysleli, že to budou někdy poslouchat, natož pak vytvářet své vlastní bluegrassové žánry. "Přišlo mnoho mladých lidí, kteří říkali, že nás nikdy předtím neviděli," říká Stanley. "Mnoho lidí o nás do té doby nikdy neslyšelo. Jsou to noví posluchači. Nevím jestli mi rozumějí nebo ne, ale myslím, že vědí co se jim líbí, když to slyší."

Zeptala jsem se Ralpha Stanleye, jestli má pocit, že tu jsou noví muzikanti, mladší hráči jako ti v jeho kapele, kteří budou po něm pokračovat v bluegrassové hudbě. Řekl: "Je tu mnoho nových, kteří to dělají, ale pouze několik z nich dělá původní old-time, tradiční hudbu jako já. Můj syn, Ralph Stanley II, zpívá u mě první hlas a zpívá old time hudbu. Je také dobrým country zpěvákem."

Členové kapely Ralpha Stanleye, Clinch Mountain Boys, se kterou jezdí na turné, jsou napůl veteráni a napůl mladí hráči. Steve Sparkman, který přišel do kapely v roce 1994 na výpomoc jako banjista, když se Dr. Ralph zranil, je třicetiletý. Ralphovi Stanleyovi III, který také hraje kytaru je 23. Nejmladší člen je John Rigsby, hráč na mandolínu a housle a zpěvák vokálů. Je mu teprve 20. Tito mladíci hrají spolu se třemi staršími a velmi zkušenými hráči: Jack Cooke na kontrabas (bariton a tenor), James Shelton na sólovou kytaru a James Price na housle (bas).

"Je to pro mladé lidi těžké. Myslím, že tak musíte žít, abyste věděl o čem zpíváte," řekl Ralph Stanley. "S touto hudbou se již narodíte. Nemyslím si, že se ji můžete naučit. Ona se již rodí ve vás. Jediné co musíte udělat je nechat ji znít."

Díky němu a jeho bratru Cartrovi, inovují mladé kapely (nebo také kazí, záleží na tom jestli jste tradicionalista nebo ne) bluegrass v nově definovaných podžánrech, které dělají z newgrassu tradiční styl. Objevily se žánry jako slamgrass, jamgrass, punkgrass, bluegrazz a ještě styl, kterému houslová legenda Vassar Clemments říká hillbilly jazz.

Ralph Stanley je bluegrassový, old time-ový puritán, který nikdy neslyšel o žádném z těchto žánrů, natož aby znal některou kapelu známou v těchto stylech. Díval se na mě bez zájmu se skelným pohledem, když jsem nadhazovala taková jména jako Leftover Salmon, Smokin' Grass a Recipe. Už vůbec jsem se ho neodvážila zeptat na Blueground Undergrass nebo Railroad Earth. Ale na jednu věc kladl důraz a myslím, že má pravdu, když se podíváme na kdekoliv vznikající bluegrassové žánry. "Mnoho mladých lidí se vrací zpět ke starým písním."

Vince Herman, kytarista slamgrassové kapely Leftover Salmon, má v úctě zakládající otce bluegrassu. "První generace muzikantů definovala, jak ta hudba má vypadat, jak mají nástroje hrát. Byli neuvěřitelnými vynálezci." Ačkoliv dnešní nejnovější grassové žánry se berou jako ty, které zavádějí různé hudební styly do bluegrassové hudby, Herman myslí, že hráči jako Ralph Stanley a Bill Monroe spojili mnoho hudebních vlivů z těch dnů, aby vytvořili úplně nový hudební styl.

"Když se to tak vezme, oni byli těmi kdo ve své době jako první namíchali bluegrass," říká Adam Frehm, dobrista ze skupiny Smokin' Grass. "Mladí hráči se vždy učí od největších hvězd. Mladí mandolínisté začínají od Billa Monroea, který psal bluegrass pro mandolínu. Po několika efektních vyhrávkách pátrají po klasice." Jako je třeba Ralph Stanley. Frehm říká: "Ukazuje nám svou pracovní morálku, zasvěcenost a plné nasazení během celého turné. Je jedním z nejpilnějších umělců vůbec."

Tim Carbone, houslista skupiny Railroad Earth, říká, že většina členů jeho kapely objevila Ralpha Stanleye přes další muzikanty, kteří byli jím a dalšími průkopníky ovlivněni. Jako mladík Carbone viděl Ralpha Stanleye na festivalu v Nebrasce, kde vyrůstal. "Ralphův hlas měl zvuk žalu celého světa," říká. "Byla to životní zkušenost, slyšet ho. Jeho hlas a jeho přístup ke zpěvu ukazovali vliv raného blues." Bill Monroe ho tam prý slyšel také. "Bluegrass stojí na improvizaci, jednoduchém sólu třeba na mandolínu, která hraje melodii skladby," říká Carbone.

Hannah Ross, houslistka kapely Recipe, nemůže jinak než chválit vliv prvních průkopníků jako je Ralph Stanley. Ona, stejně jako mnoho dalších mladých hráčů, se učila právě na old time-ové a bluegrassové hudbě. Ačkoliv příležitostně studovala klasickou hudbu a zasáhla i do popu, rocku a jazzu, vrátila se zpět, aby vylepšila své bluegrassové hraní a rozvíjela ho na společném turné kapely Recipe s hráčem první generace Vassarem Clemmentsem.

Je jisté, jak říká Tim Carbone: "Jamband / jamgrass je velkým dlužníkem bluegrassu a blues." A jednomu z jeho nejpilněji pracujícímu zakladateli a otci, Ralphovi Stenleymu.

Moje dcera a má budoucí snacha odcházely z tohoto festiválku bohatší o dar hudby Ralpha Stanleye, který pokračuje v jejím šíření po celé zemi. Kéž bude Dr. Ralph navždy v našich kořenech, kráčet po festivalech a koncertech a držet tradice bluegrassové hudby, které umí pouze on.

převzato z iBluegrass.com.