Letos (2002) se 17.-18.5. konal v Kolíně v Čechách mezinárodní festival European World Of Bluegrass (EWOB), na který se sjelo kolem 40 kapel s celého světa. Chtěli jsme využít toho, že přijedou kapely ze zahraničí do Čech a rozhodli jsme se spolu s Perrym (Petr "Perry" Skřivánek koncert sponzoroval za Bizon) pozvat dvě kapely k nám do Bizona v Chomutově. Vybrali jsme dvě kapely Robirohi z Estonska a Downhill ze Švédska. Obě kapely pozvání přijaly a souhlasili se společným termínem čtvrtek 16.5. 2002 od 20:00 hodin. Robirohi jsme před tím nikdy neslyšeli, na jejich www stránkách mají napsáno, že hrají tradiční bluegrass, gospel a lidové písně v estonštině. Tuto kapelu doporučil jako jedinou z východu, která má dobrou úroveň Ivo Drbohlav i Dennis Schut. Downhill měl na internetu i zvukové ukázky z jejich posledního CD a jejich moderní bluegrass se nám líbil. Navíc o nich Dennis i Ivo psali jako o nejlepší kapele ve Švédsku, takže nebylo co řešit.

První osobní kontakt jsme navázali v holandském Voorthuizenu, kde jsme se potkali na mezinárodním festivalu nazvaném také EWOB, ale pořádaným holandskou bluegrassovou asociací EBMA. Ujistili jsme se, že s koncertem počítají, nakreslil jsem jim plánek cesty do Bizona a přidal číslo na mobil. Poprvé jsme slyšeli obě kapely živě a získali tak jistotu, že koncert v Chomutově bude skvělý!

V Chomutově jsme jako první přivítali švédský Downhill. Přijeli již ve středu navečer, právě když jsme U Bizona chystali aparaturu. Zazvonil mi mobil a Kenneth Kjellgren, banjista Downhillu volá, že stojí u policie a informačního centra a jestli bychom jim pomohli najít nějaké levné ubytování. Hned jsme se k nim rozjeli a zavedli je k hotelu u Kamencového jezera a pomohli jim s ubytováním. Dohodli jsme se, že druhý den, až zavolají, se pro ně stavíme a dovedem je do Bizona. (není tak lehké najít cestu). druhý den jsem se s některými členy potkal ve městě. Já měl pracovní pauzu na oběd a oni si po obědě prohlíželi město. Prý velmi pěkné i holky se jim líbili (aby ne, pálilo sluníčko a holky chodily v lehkých šatičkách). Noc v hotelu prý byla skvělá, krásně si tam zahráli a měli spoustu posluchačů. Odpoledne jsme již od 4 hodin stavěli aparaturu, abychom měli jistotu, že všechno bude v pořádku a včas. Zvučení zajišťoval Zdeněk Nepovím, velmi spolehlivý a osvědčený zvukař. Mezitím volal opět Kenneth, že jsou připraveni a mohou vyrazit do Bizona. Tak jsme pro ně zajeli a dovedli je do Bizona. Již před tím jsme jim řekli, že tu dobře vaří a tak si dali před koncertem ještě večeři. Dost jsme se zapotili při překládání jídelního lístku, ale nakonec měli všichni objednáno a snad i dostali to, co chtěli. Aparatura byla postavená a tak byl čas i na zvukové zkoušky, aby měly kapely dobrý zvuk hned od začátku koncertu.

Byl jsem trochu nervózní, že se ještě neozvali Robirohi (bylo již 7 hodin), když v tom vešel dobrista Indrek Vainu a za ním postupně celá kapela. Říkali, že plánek byl skvělý, a že to našli v pohodě, ačkoliv přijeli do Čech z jiného směru než původně počítali. Včera prý byli ještě v Karlových Varech a potom kempovali na břehu Ohře na nějaké louce, protože se jim to místo hrozně líbilo. Byli nadšení z krásné přírody v údolí Ohře a z klikaté silničky, která vede z Ostrova do Chomutova. Nyní již nic nebránilo tomu, abychom zahájili koncert. Dohodli jsme pořadí - Album, Robirohi a Downhill a přesně v 8 hodin byl koncert zahájen. Potěšilo nás, že Bizon se poměrně slušně zaplnil, naopak mě zklamalo, že (opět) přišlo málo místních bluegrassových muzikantů, ačkoliv je jich v Chomutově a Jirkově poměrně dost. Určitě to nebylo kvůli vstupnému, protože to bylo pouhých 60,-Kč. Myslím, že propásli jedinečnou příležitost slyšet jak se hraje bluegrass jinde než v Čechách a na jak dobré úrovni. O co těžší to mají třeba Robirohi, jako jediná bluegrassová kapela v Estonsku, kde se nepořádá žádný bluegrassový festival, a tak aby mohli porovnat svou úroveň hraní s jinými kapelami, musejí cestovat po celé Evropě, nejčastěji prý ve Švédsku, Holandsku a v Německu. Downhill je na tom o něco lépe. Mají prý ve Švédsku asi 10 kapel na dobré úrovni a několik málo festivalů se tam pořádá. Přesto i oni musejí dost cestovat po Evropě, aby si zahráli. A musím říct, že se jim to vyplatí. U nás by jistě patřili k bluegrassové špičce a v Kolíně se mi líbili asi nejvíc ze všech.

Ale zpět do Bizona. Koncert začal Album. Hráli jsme asi půl hodinky, aby jsme dali větší prostor našim hostům. Musím říct, že zvuk byl asi nejlepší jaký jsme kdy u Bizona měli, Zdeněk Nepovím za mixem podal svůj životní výkon. Potom jsme již (česky i anglicky) přivítali prvního zahraničního hosta Robirohi. Hráli na jeden mikrofon, věrni tradici, a rychle si získali publikum svým upřímným herním projevem a bezprostředností. Bylo na nich vidět, že hrají rádi a s chutí. Musím pochválit jejich skvěle secvičené vokály, hlavně čistý vysoký tenor Indreka. Zahráli některé známe bluegrassové standardy, zazpívali krásné gospely a přidali i něco z estonských lidovek. Po nich následovala krátká přestávka a nastoupil Downhill. Má úplné bluegrassové obsazení (banjo, housle, kytara, mandolína, dobro, kontrabas) a v jejich repertoáru jsem poznal některé skladby z nejnovějšího CD Lonesome River Bandu a několik skladeb bylo jejich vlastních. Myslím, že jejich vystoupením koncert krásně vygradoval. Na konci se všechny kapely sešly na podiu a společně zahrály několik skladeb (Tuším, že snad Nine Pound Hammer, Gold Rush a On And On). Původně byla naplánovaná jen jedna, ale divákům se to líbilo a chtěli přídavky.

Po skončení koncertu jsme si ještě dlouho povídali o bluegrassu u nich i u nás, zkoušeli si navzájem nástroje, vyměnili jsme si svá CD a popíjeli k tomu pivo (Gambrinus se prý dováží i do Estonska a podle Robirohi je to asi nejlepší pivo u nich). Asi ve dvě hodiny jsme se rozloučili, Downhill odjel zpět do hotelu a s Robirohi jsem odjel ke svému bytu, který jsem jim přenechal na přespání. Popřáli jsme si dobrou noc a na viděnou zítra v Kolíně.

Po jejich odjezdu mě ještě čekalo příjemné překvapení. Nejen že mi v bytě nechali své CD "Robi ja Sobrad", ale ještě mi jejich houslista Tarmo Vardja naladil pianino. Prý to dělá profesionálně a měl to za hodinku hotové. Co k tomu ještě říct? Snad jen díky moc a na viděnou příští rok třeba v Holandsku nebo někde jinde.

Na další fotografie z koncertu se můžete podívat v naší fotogalerii